Říkejme jí třeba Mája. Blondýna, hubená, dlouhonohá, modré oči, nevinný obličej - no prostě klasická mrcha už od pohledu. Mája sem, Mája tam, Mája tohle, Mája tamto.
Já jí mám ráda, na mě je milá. Bohužel je ale milá i na mého přítele. A on je milý na ní. Až moc. Zas tak podobně si nejsme (dobře, jsme pravé opaky), tak potom nechápu, jak to, že ji ve zprávách oslovuje jako mě. Broučku, Zlato a tak. Špatné číslo? Pochybuju.
Nejhorší na celém tom májoby(i)tí je to, že jsem to zjistila pokusem a omylem. Teda spíš tím pokusem, než omylem - prostě jsem se pokusila na ten mobil ani nesáhnout, když ho nechal včera doma - pokus vyšel negativně. A ano, byl to omyl. Měl si ho radši vzít a já měla dál žít v té krásné slepé nevědomosti a zamilovanosti, trápila bych se, že jsem mu něco udělala, že něco dělám špatně a proto je takový "divný".
Teď už jistě vím, že není divný. Je zamilovaný. Ale ne do mě.
My dva... nebo oni? |
Žádné komentáře:
Okomentovat