Včera se můj drahý vrátil z alkoholového víkendu s kolegy na chatě. Přijel ještě notně omámen, opiven a opanákován, zalil to jednou studenou Plzničkou a šel si lehnout
.
Pak začal povídat. A brečet. Nejdřív mě požádal, ať si najdu někoho jiného - lepšího, po pár minutách ať si ho prý vezmu. Jednou. Za muže. A že se budem milovat.Hned. Dvakrát.
Milovali, po sprše, dvakrát, za zvuku vrtačky od sousedů. A všechno bylo zase fajn. Drahý vystřízlivěl a zas dlouho nebude chtít nic řešit. Nějakou dobu se ke mě bude chovat jako ke královně, pak se vše vrátí do normálu.
Ale na jak dlouho? A opravdu to chci? Jo, chci. A to je ta bludička jménem láska. I když víme, že pro nás něco není nejlepší, že by mohlo být ještě o chlup jinak a možná líp, je to srdce, které řídí naše kroky. Alespoň my, slušný holky, to tak máme. Jo a je to fajn. Dvakrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat