úterý 27. března 2012

Jaro 2012

... dneska jsem se šla projít po Brně a letošní jarní móda - no prostě paráda!!! Sice jsem si nic nekoupila, ale aspoň mi byl vlet inspirací pro dnešní článek :)


Nejdřív jeden celý outfit :) Je z PROMODU, sukeň sahá kousek nad kolena... volila bych k tomu balerínky :)







A teď jednotlivé kousky, které mě zaujaly - PROMOD


na zkouškovéé, ukazuje kolena, ale působí velmi elegantně... k tmavomodrému tílku a lehkému sáčku s 3/4 rukávy!

jednoduché, ale parádní :) kardigany se hodí vždycky!

roztomilé tričko k džínovým šortkám

pokud máte opálené tělo, tyhle šaty jsou jasná volba

na odpolední kafe s kamarádkou..

lehké sáčko :)

vzdušná sukeň

H&M


+ psaníčko a balerínky, třeba i slamák :)

k šortkám ideál!

tyhle mi slušely :) stojí asi 500, ale přítel by mě s nimi vyhodil :D



a nesmí chybět RESERVED!




já podpatky nenosím, byla bych větší než přítel, ale tyhle jsou luxusní!



Těch věcí je po obchodě letos dost a dost, proto jsem dneska stihla jen ty tři :) zabralo mi to dvě a půl hodiny a bolej mě nožičky... Co se letos líbí v obchodech vám???

pondělí 26. března 2012

Pravda leží na dně becherovky

Včera se můj drahý vrátil z alkoholového víkendu s kolegy na chatě. Přijel ještě notně omámen, opiven a opanákován, zalil to jednou studenou Plzničkou a šel si lehnout
.
Pak začal povídat. A brečet. Nejdřív mě požádal, ať si najdu někoho jiného - lepšího, po pár minutách ať si ho prý vezmu. Jednou. Za muže. A že se budem milovat.Hned. Dvakrát.

Milovali, po sprše, dvakrát, za zvuku vrtačky od sousedů. A všechno bylo zase fajn. Drahý vystřízlivěl a zas dlouho nebude chtít nic řešit. Nějakou dobu se ke mě bude chovat jako ke královně, pak se vše vrátí do normálu.

Ale na jak dlouho? A opravdu to chci? Jo, chci. A to je ta bludička jménem láska. I když víme, že pro nás něco není nejlepší, že by mohlo být ještě o chlup jinak a možná líp, je to srdce, které řídí naše kroky. Alespoň my, slušný holky, to tak máme. Jo a je to fajn. Dvakrát.

pátek 23. března 2012

Vitamíny

Včera jsem přišla na to, proč by muž a žena, kteří spolu jdou takříkajíc na jedno, neměli vypít stejné množství piva.


Ti dva, kteří do sebe klopí jedno za druhým a pěkně souběžně, se pak totiž oba dostanou do stejné nálady a chybí element, který by korigoval diskuzi.


Diskuze se po chvíli dostane do mezí, kdy
a) se oba dva vytahují svými úspěchy a prakticky není vítěze - pakliže se na konci vítěz ukáže, diskuze končí hádkou nebo právě naopak (diskuze utichne a ti dva spolu nemluví)
b) oba dva začnou mít svou pravdu v pohledu na naprostou pitominu a přestane existovat možnost, že by pravdu mohl mít ten druhý nebo oba dva nebo ani jeden
c) si začnou říkat nemilosrdnou pravdu do očí a oba to začnou brát nesmírně vážně.


U nás to většinou skončí případem b a c... a poslední dobou se objevuje i neřád případ a!


Nabízí se otázka - jak z toho ven, aby vám míra pivních vitamínu v těle nezkazila vztah?


Mé řešení:
PREVENCE: partnerka ustoupí a pije pivo pomaleji než partner (obecně známým faktem je také to, že žena ze své biologické podstaty neumí zpracovat alkohol tak dobře, jako muž) - bonus: partner si připadá jako king, protože zvládne víc půllitrů


KDYŽ UŽ SE STALO: klidně jděte mlčky domů, vždycky však ruku v ruce a v posteli jeden obejměte druhého (tzv. spaní v poloze lžíce), není nic hezčího než se druhý den probudit po malém nočním nedorozumění v objetí.


Pečte s láskou, celý život na zhruba 36,5 stupně. Podávejte ihned posypané cukrem a skořicí.


P.S.: u nás to začalo hádkou o tom, jaký zpěvák je Vojta Dyk... a já vím, že jsem měla pravdu! :D :D

pondělí 19. března 2012

Jarní probuzení...

Můj přítel má svou modlu. 


Říkejme jí třeba Mája. Blondýna, hubená, dlouhonohá, modré oči, nevinný obličej - no prostě klasická mrcha už od pohledu. Mája sem, Mája tam, Mája tohle, Mája tamto. 
Já jí mám ráda, na mě je milá. Bohužel je ale milá i na mého přítele. A on je milý na ní. Až moc. Zas tak podobně si nejsme (dobře, jsme pravé opaky), tak potom nechápu, jak to, že ji ve zprávách oslovuje jako mě. Broučku, Zlato a tak. Špatné číslo? Pochybuju.


Nejhorší na celém tom májoby(i)tí je to, že jsem to zjistila pokusem a omylem. Teda spíš tím pokusem, než omylem - prostě jsem se pokusila na ten mobil ani nesáhnout, když ho nechal včera doma - pokus vyšel negativně. A ano, byl to omyl. Měl si ho radši vzít a já měla dál žít v té krásné slepé nevědomosti a zamilovanosti, trápila bych se, že jsem mu něco udělala, že něco dělám špatně a proto je takový "divný". 


Teď už jistě vím, že není divný. Je zamilovaný. Ale ne do mě.


My dva... nebo oni?